Dne 17. května se desítky pacientů, návštěvníků i zaměstnanců Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně účastnily osvětové akce, pořádané při příležitosti Dne boje proti cévní mozkové příhodě.

Většina lidí neví, jak příznaky cévní mozkové příhody (dále jen CMP) rozpoznat, jak na ně reagovat, případně jak se proti tomuto onemocnění preventivně chránit. Lidé, kteří neznají příznaky CMP, mohou váhat se zavoláním zdravotnické záchranné služby. Přitom u CMP se hraje o čas. Takzvané terapeutické okno, tedy časový úsek od vzniku příhody, během kterého se ještě části pacientů dá pomoci, je dlouhý zhruba čtyři až šest hodin. Poté šance na vyléčení prudce klesá. „Jedinou správnou reakcí na příznaky CMP je volat bezodkladně rychlou záchrannou službu 155,“ zdůrazňuje neurolog doc. Robert Mikulík, který celou osvětovou akci zaštítil.

Organizace akce se již tradičně ujali koordinátoři preventivního programu HOBIT a zdravotní sestry cerebrovaskulárního výzkumného týmu FNUSA-ICRC. Během dne byl pro pacienty ve vstupní hale nemocnice připravený stánek, plakátová expozice a informační letáčky. Zdravotní sestry měřily krevní tlak a zároveň vzdělávaly návštěvníky o problematice CMP. O propagaci se postarali také ambasadoři projektu HOBIT z řad školáků, kteří oslovovali kolemjdoucí na ulicích v okolí nemocnice a informovali je o kampani i symptomech CMP. Letos poprvé se k našemu osvětovému dni připojila kampaň Čas je mozek, která má stejně jako projekt HOBIT za cíl zvyšování povědomí o CMP. Zájemci se tak navíc mohli zastavit u stánku nutriční terapeutky, která prostřednictvím speciálního přístroje analyzovala složení těla (podíl tuků, svalové hmoty, vody atp.). „Chodím sem do nemocnice kvůli kloubům, ale o mrtvici jsem toho moc nevěděla. Bojím se o svoje zdraví, takže jsem ráda, že takové akce pořádáte. Vždyť jsem se tady dozvěděla věci, které mi můžou zachránit život,“ řekla nám paní Zdenka H., která si nechala změřit tlak a poradit, jak cévní mozkové příhodě předcházet a jak ji rozpoznat.

Celá akce vzbudila i velký mediální zájem. Naši lékaři provedli novináře po specializovaných pracovištích, kterými postupně projde i pacient přijatý do nemocnice s cévní mozkovou příhodou. Na následné tiskové konferenci lékařský tým představil nejmodernější metodu léčby CMP, tzv. trombektomii, díky které dokáží lékaři mechanicky odstranit krevní sraženinu z ucpané cévy a tím postiženého zachránit. Záznam z tiskové konference poté vysílala ČT24.

Nejbližší událost zaměřená na problematiku CMP nás čeká na konci října. Věříme, že se nám opět podaří uspořádat podobně úspěšnou akci, která pomůže informovat co nejširší veřejnost o této závažné nemoci.

 
Lenka Žáková a Jana Balúchová,
výzkumné sestry Cerebrovaskulárního programu
 

FOTKY Z AKCE:


 

Jak jsme si užily Den boje proti CMP

5. 6. 2016

Dne 17. 5. 2016 byl v nemocnici u Sv. Anny v Brně Den boje proti cévní mozkové příhodě (CMP). Byly jsme rozděleny do skupinek po dvou a po třech. Skupinky po dvou šly do centra a rozdávaly letáčky a zvaly lidi do nemocnice, kde si mohli změřit tlak nebo se poradit s nutriční sestrou. Ovšem skupinka po třech zůstala u vchodu do nemocnice, kde lidem říkaly, co je to HOBIT, CMP a její příznaky. Poté jsme se vyměnily, ale my po dvou jsme šly na Cestu pacienta. Což znamená, že jsme viděly, co se provádí, když pacient dojede s CMP do nemocnice. Za tento den jsme se naučily oslovovat lidi, také jsme se musely naučit text. Bylo to super, moc jsme si to všichni užily.


Sárka Mrkvicová, VII. třída

Ambasadorka projektu HOBIT

 


 

Report z FAST běhu dvakrát jinak

6. 6. 2016

Ve středu 18. dubna se v brněnském parku Lužánky konal závod FAST běh projektu HOBIT. Jednalo se o závod čtyřčlenných družstev, který měl studenty jak provětrat, tak otestovat jejich znalosti ohledně cévní mozkové příhody a srdečního infarktu. 

41

Na trase závodu byla čtyři stanoviště, jež donutila závodníky zapojit mozkové závity. Před závodem proběhl rozstřel. V první fázi tým dostal papír s abecedou a první dvojice musela vymyslet na každé písmeno jednu nemoc. Ve druhé fázi papír dostala druhá dvojice z týmu a řešili to, co první dvojice nezvládla. Tím bylo určeno, které týmy vyběhnou na trať jako první. Ale i rozstřel byl bodově ohodnocen. Maximální počet bodů za celý závod je 100. 10 bodů za rozstřel, 30 bodů za čas na trati a 60 bodů za vědomostní část. S každou chybou skóre klesá. Po urputném boji jsme znali vítěze. Na třetím místě se umístil tým Drtičky žeber ze ZŠ Mokrá ve složení Marie Bartáková, Veronika Menclerová, Anna Neuerová a Šárka Syrovátková. Druhé místo obsadili, se ztrátou pouhého půl bodu na vítězný tým, Lucie Burešová, Anežka Zichová, Eliška Halouzková a Karolína Blahová z týmu Berušky za Kvartu A Biskupského gymnázia Brno. A konečně vítězové. Celkem z 21 týmů s konečným skóre 83,5 bodu zvítězil tým Fredky z Kvarty B Biskupského gymnázia Brno ve složení Ondřej Šípek, Ondřej Brdečko, Marek Duchaň a Tomáš Sedláček. Ale kdo jiný dokáže nejlépe popsat pocity závodníků, než závodníci samotní. Proto jsme se zeptali členů prvních dvou týmů na několik otázek.

 

Jaké byly vaše pocity před závodem?

Ondra B.: Byl jsem hodně nervózní. Všichni okolo mě očekávali vysoké umístění a já jsem si nebyl jistý, jestli jsme opravdu jedni z těch nejlepších.

Ondra Š.: Byl jsem v pohodě. Věděl jsem, že jsem na tom dobře a tak jsem se soustředil hlavně na rozcvičení.

Lucie: Měla jsem smíšené pocity. Moc jsem si nedokázala představit co čekat, ale chtěla jsem si prostě celý závod užít, protože mě zdravověda baví. Po tom prvním rozřazovacím úkolu těsně před závodem jsem si říkala, že budeme jedny z posledních (smích).

Karolína: Byla jsem hodně nervózní. Bála jsem se, že to našemu týmu pokazím.

A co pocity po závodě? Čekal (a) jsi takové umístění.

Marek: Hned jak jsme doběhli, říkal jsem si, že to bylo nějaké rychlé a úkoly byly jednoduché. Věřil jsem si na vysoké umístění.

Tomáš: Říkal jsem si, že ten závod byl poměrně rychlý a úkoly mi přišly lehčí, než jsem čekal. Hned jsem si uvědomil několik svých chyb, ale stále jsem doufal.

Eliška: Ne. Vůbec jsem to nečekala. Předpokládala jsem, že skončíme někde v půlce.

Anežka: Byla jsem ráda, že už to mám za sebou. Hlavně jsem uvažovala, jestli jsem někde neudělala nějakou chybu.

Který úkol byl podle vás nejtěžší?

Ondra B.: Nejtěžší byl úkol číslo čtyři. Rozřazení na symptomy CMP a příznaky něčeho jiného, na to jsem nebyl připravený.

Ondra Š.: Úkol číslo jedna. Bylo těžké vzpamatovat se z běhu a soustředit se na práci, ale myslím, že člověka s mrtvicí bychom zachránili.

Marek: Asi rozstřel. Byl jsem ve druhé dvojici, takže byla vyřešená už všechna jednoduchá písmena a zkuste si v tom stresu vymyslet nemoc na „G“.

Tomáš: Asi ten první úkol – bylo těžké přepnout z režimu „sport“ na režim „přemýšlej, ty pako“. Ale při resuscitaci jsem se cítil jistý, takže pak už to nebylo tak zlé.

Lucie: Žádný úkol mi nepřišel zas tak těžký. Snad jen čtyřka, ale tu řešila jiná část mého družstva.

Karolína: Úkol číslo dvě, protože to byla praxe a ačkoliv resuscitovala Anežka, byla jsem hodně nervózní a najednou jsem nevěděla co říkat, když volám sanitku.

Eliška: Rozstřel. Jednoznačně rozstřel. Bylo těžké najít nemoci na všechna ta písmena.

Anežka: Číslo čtyři, protože se simulacemi jsem měla hodně zkušeností, ale tady šlo o to, jak dobře jsem to měla nastudované.

Výsledkem byl úžasný závod, který si většina závodníků užila a zároveň si něco i odnesla. Před vyhlášením dostala slovo tvář ambasadorů projektu HOBIT Karolína Vařáková, která sama prodělala mozkovou příhodu. Společně s doprovodným programem FNUSA – ICRC Kardiovize 2030 a ukázkou pracovního prostředí záchranářů a hasičů se jednalo o jedinečný pro všechny účastníky.

Všem děkujeme za účast a organizaci. Těšíme se zase příští rok.

Tomáš Sedláček

ambasador projektu HOBIT a vítěz FAST běhu 2016


Projekt Hobit dne 18. 5. 2016 uskutečnil historicky první ročník FAST běhu, který se konal v Brně, v parku Lužánky. Do tohoto velmi poučného závodu se přihlásilo celkem 11 škol z Jihomoravského kraje.

Nejprve jsme se museli zaregistrovat a následně zhruba v 10:00 byla zahájena první část závodu, která spočívala ve vědomostním rozstřelu. Poté následoval samotný závod, který se skládal ze čtyř stanovišť. Museli jsme využít své běžecké dovednosti, a jelikož součástí závodu bylo i rozpoznat příznaky o cévní mozkové mrtvici a srdečním infarktu, tak jsme se museli o těchto nemocích naučit už něco předem.

Po dokončení závodu jsme měli „volno“, protože jsme museli čekat, až doběhnou všechna soutěžní družstva. Ale tím pro nás program ještě zdaleka nekončil. Součástí programu totiž byly i různé znalostní soutěže projektu mapující zdraví Brňanů FNUSA-ICRC Kardiovize 2030. Dále nechyběla ani ukázka práce hasičů a velmi zajímavá prohlídka sanitního vozu. Dalším velice překvapivým obohacením programu byla diskuze s Karolínou Vařákovou, která jako velmi mladá prodělala mozkovou mrtvici, ale díky skvělé práci lékařů nemá žádné následky.

První tři místa jsme sice neobsadili, ale alespoň jsme odcházeli s dobrým pocitem, že jsme udělali něco pro zdraví.

 

Eliška Dvořáčková, 8. třída, ZŠ Velké Němčice

účastnice FAST běhu 2016

 

HOBIT - vzpomínka na setkání s doktorem Williamsem

19. 5. 2016

V úterý 5. 4. 2016 jsme jako ambasadoři měli možnost se setkat s doktorem Olajidem Williamsem z USA. Program začínal ve tři hodiny ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. Po příchodu do nemocnice jsme se usadili na místa a začala přednáška, ve které nás profesor Williams seznámil se svým projektem HIP HOP STROKE, se statistikami, co projekt dělá a jak se projektu vede. Přednáška byla sice na angličtinu náročnější, ale hlavní myšlenku přednášky, si myslíme, že pochopil každý.

Po hodině, kde jsme nasbírali nové informace, jsme se posilnili a nastala další část programu - seznamování. Seznamování spočívalo v tom, že jsme se posadili a profesor Williams se nás začal ptát na otázky typu, proč jsme se stali ambasadory, co děláme jako ambasadoři a co nám ambasadorství do našeho života dalo. Pak jsme se na oplátku ptali my. Závěrem jsme se všichni společně vyfotili a přesunuli do VIDA parku.

 

19

 

 

Ve VIDĚ to bylo pojato jako menší společenský večer. Byla tam hudba, občerstvení a také fotokoutek, kde jsme se mohli vyfotit. Také jsme měli možnost vyzkoušet různé exponáty a atrakce, které byly v parku k dispozici. Takže jsme s holkama zanechaly svůj stín na stěně, vytvořily vodní vír a dokonce i tornádo. Moc jsme si to užili. Celý večer byl zakončen výborným dortem, který měl motiv žlutého smajlíka s pokleslým koutkem.

Lucie Frömmelová a Valerie Vintrlíková ze ZŠ Velké Němčice

Ambasadorky projektu HOBIT


Strana 13 z 26